Nemusím si vybrat, kterou ženou budu

Jana Frydrych je ředitelka mateřské školy, účetní, moderátorka, modelka, studentka a především matka pěti dětí. Žena, která se odmítá vejít do jediné role. Proč by si také měla vybírat mezi krásou a inteligencí, mateřstvím a ambicemi nebo praktičností a stylem?

Femme fatale

Když odhodí všechny pracovní i rodinné role, zůstává Jana ženou s duší femme fatale. Uvědomuje si svou vnitřní sílu, charisma a ženskost a nemá potřebu je schovávat.

„Miluju autentičnost, eleganci, hluboké lidské propojení a život prožívaný naplno a bez kompromisů,“ říká Jana.

Pět dětí jako největší manažerská škola

Vychovat pět dětí je pro Janu ta největší manažerská a emocionální škola, jakou mohla dostat. Naučila se krizový management, trpělivost i neuvěřitelnou efektivitu. Především ale zjistila, že hranice lidských sil a schopnosti zvládat každodenní chaos jsou mnohem dál, než si člověk myslí.

Mateřství pro ni ale neznamenalo konec vlastních ambicí.

Naopak.

„Často se očekává, že se matka pěti dětí obětuje. Že se zaškatulkuje jen do role matky. Moje ženskost je ale mnohovrstvá a já odmítám hrát jen jednu roli, abych uspokojila něčí představy.“

Janin život se přitom pohybuje mezi světy, které se na první pohled možná nepotkávají. Na jedné straně čísla, účetnictví a řízení firmy. Na druhé estetika, modeling, moderování a práce s lidmi.

A právě tohle spojení je pro ni důležité.

„Formovala mě potřeba dokázat, že krása, ženskost a vysoký intelekt se nevylučují.“

Krásná, nebo chytrá? Proč ne obojí

Jedním ze stereotypů, proti kterým se Jana vymezuje, je představa, že atraktivní žena nemůže být zároveň velmi schopná v byznysu.

Buď jste krásná a fotíte. Nebo jste chytrá a vedete firmu. Jana si vybrat odmítá.

„Odmítám hrát jen jednu roli, abych uspokojila něčí představy. Neomlouvám své úspěchy štěstím nebo náhodou.“

Stejně tak nechce, aby její děti viděly jen unavenou a obětující se matku.

„Nechci, aby mě děti viděly jako unavenou a obětovanou, ale inspirativní a plnou života.“

Její největší životní úspěch se proto nedá napsat do životopisu. Je jím rodina, ve které její děti vyrůstají jako úžasní a soudržní lidé a domov pro ně představuje bezpečné místo.

A také vnitřní svoboda. Schopnost uprostřed chaosu neztratit nadhled, ženskou jiskru a pozitivní energii.

Ženskost jako síla, ne jako škatulka

Co pro Janu dnes znamená být ženou?

Žít naplno svou ženskou energii a magnetismus. Vést firmu, řídit tým, vychovávat pět dětí – a přitom neztratit smyslnost, eleganci ani jiskru.

„Ženskost pro mě není slabost, ale obrovská vnitřní síla. Je to schopnost tvořit a inspirovat okolí.“

A také možnost nebýt zaškatulkovaná.

Nejvíc sama sebou se Jana cítí paradoxně ve chvílích, kdy se všechno na chvíli utiší. Když děti bezpečně spí, každodenní shon ustane a ona na okamžik nemusí být ani manažerkou, ani účetní, ani ředitelkou.

Jen sama sebou. Někdy s šálkem kávy. Jindy při pohledu do zrcadla před focením.

„V těch chvílích vnímám svou vlastní ženskost, vnitřní klid a svobodu bez jakýchkoliv očekávání.“

Silonky? Detail, který mluví za vás

Janin vztah k silonkám začal už ve školce. Bílé silonky, slavnostní besídka, lakýrky a pocit, že přesně takhle vypadají „velké holky“.

Dnes už je vnímá jinak. Nejen jako praktickou součást šatníku, ale jako detail, který může říct něco za ni.

Ultra tenké silonky nebo černé se švem pro Janu nejsou jen drobným detailem. Jsou způsobem, jak něco říct, aniž by musela cokoli vysvětlovat.

„Když si vezmu ultra tenké nebo černé se švem, říkám tím, že odmítám splynout s davem.“

Podle Jany mohou silonky změnit chůzi, držení těla i celkový pocit ze sebe sama. V byznysu nebo při moderování jsou pro ni způsobem, jak do outfitu přidat energii femme fatale.

A přesto má na dobrých silonkách nejraději něco úplně jiného: když na ně nemusí myslet. „To je luxus, když zapomenu, že je mám.“

„Nadotec pro mě znamená magnetismus.”

Pro Janu mají silonky nadotec něco, co se těžko popisuje jediným slovem. Kdyby ale měla jedno vybrat, byl by to magnetismus. Přitažlivost, rafinovaná síla a schopnost přitáhnout pozornost detailem, který nemusí nic vysvětlovat.

Ptali jsme se Jany, v čem nechce být jiná

Nechce chodit v nudné šedi jen proto, že je praktická. Nechce zapadnout do průměru. A nechce se vzdát žádné ze svých stránek jen proto, aby se vešla do představy někoho jiného.

Možná právě to je její největší poselství: 

„To, co hledáme, už v sobě dávno máme. Jen to někdy překryjí povinnosti, očekávání a představa, jaká bychom měly být.

Nebojte se vzít si v životě svůj prostor. Nebojte se ukázat svou krásu a intelekt bez omluv a bez strachu, že budete příliš.“

A není potřeba začínat velkými změnami. Sebevědomí a magnetismus se podle Jany rodí i z maličkostí. Z toho, jak se k sobě každý den chováme. Z detailu, který nikdo jiný nemusí vidět, ale my víme, že tam je. Z oblíbené rtěnky, krásného prádla nebo kvalitních silonek, ve kterých se najednou jinak narovnáme a vykročíme ze dveří.

Chytrá i krásná. Matka i podnikatelka. Praktická i extravagantní. Jemná i sebevědomá.

Protože některé věci se zkrátka nemusí vylučovat.